Historický původ názvu
Lhota je častý název vesnic, které vznikly v období vrcholné středověké kolonizace na území Čech, Moravy, Slovenska. S tímto názvem se můžeme setkat i v části Uher, v Polsku (ve Slezsku Ligota či Lgota, dále na východ jako Wola či Wólka), a dokonce i v Rusku (v podobě Wygoda nebo Sloboda). Usuzuje se, že vznik těchto osad spadá hlavně do 13. století a 1. poloviny 14. století. Nejstarší písemný doklad Lhoty na českém území se vztahuje k roku 1199. Obyvatelé nově založených osad měli určité povinnosti a práva vůči vrchnosti. Tyto povinnosti byly ale po určitou dobu po založení vesnice promíjeny (často 5 nebo 8 let). Tomuto období se říkalo lhóta a někdy se přeneslo do názvu nově založené osady. Dnes se na našem území nachází asi 500 Lhot, Lhotek či vesnic, které toto pojmenování mají v názvu. Největší z nich dle počtu obyvatel je Ostrožská Lhota na Uherskohradišťsku. Největší seskupení těchto vesnic je ve východních, jihovýchodních a jižních Čechách – tedy na území mimo staré sídelní území. Z toho se usuzuje, že vznik těchto vesnic náleží do pozdějších fází osídlovacího procesu, kdy se začaly osídlovat i méně hodnotné půdy ve vyšších polohách. Zároveň je pro Lhoty typické, že byly zakládány místními obyvateli, konkrétně drobnými feudály v nevelké vzdálenosti od jejich vlastní vesnice. Pro to svědčí i názvy, které obsahují jméno zakladatele. Tato jména jsou ve valné většině slovanského původu. Lhoty často disponují přívlastky, které se vztahují buď k osobě zakladatele (např. Horákova Lhota), nebo velikosti (Dlouhá Lhota) či podobné charakteristiky (Dolní Lhota, Písková Lhota).
Historie Lhoty
Lhota, bývalá obec, dnes část města Vyškov, leží 6 km na severozápad od Vyškova v nadmořské výšce asi 350 m.n.m. Od roku 1517 žilo v obci 19 lidí. Lhota přešla spolu s Račicemi a Dědicemi k panství vyškovskému. Po 30leté válce bylo mezi lety 1656 – 1675 ve Lhotě 26 domů, ale z toho jen 16 obydlených. V roce 1718 už jen 14 obyvatel. Po té počet obyvatel začal vzrůstat, v roce 1834 zde žilo 311 lidí a v roce 1931 to bylo 539 obyvatel (757 obyvatel i s Pařezovicemi, které tehdy byly součástí Lhoty). Mezi tím si Lhota postavila v roce 1888 školu a v roce 1919 zde byla založena tělocvičná jednota (TJ) Sokol Lhota. V průběhu druhé světové války mělo být město Vyškov centrem německého jazykového ostrůvku kolem německého vojenského cvičiště a střelnice. Mělo se stát centrem kolonizačního pásma táhnoucího se napříč celou Moravou. Za tímto účelem bylo vydáno nařízení o vystěhování 33 obcí Drahanské vrchoviny. Celá akce započala 6. ledna 1941 obesláním obcí první etapy. Právě obec Lhota byla v první etapě. 31. března 1941 byli všichni obyvatelé vystěhování, tj. všech 129 domů, ve kterých žilo 153 rodin (571 obyvatel). Zpět se mohli vrátit až po osvobození v květnu 1945. Ze 129 domů bylo za druhé světové války 25 zničeno a 70 velmi poškozeno. Z původních 571 obyvatel klesl jejich počet v roce 1945 na 377. V roce 1957 bylo v obci založeno Jednotné zemědělské družstvo (JZD). V roce 1960 zde tehdy žilo 454 obyvatel. O čtyři roky později (v roce 1964) byla Lhota sloučena se sousedním Rychtářovem. Po dalších správních reformách se následně stala pevnou součástí města Vyškova. Přestože se Lhota transformovala v městskou část, dokázala si zachovat svůj ryze venkovský charakter, o čemž svědčí i ustálený počet obyvatel pohybující se po roce 2000 na hranici 350 až 360 lidí, kteří dnes opečovávají více než 138 domů.
Slavní rodáci
Oldřich Skácel
Narozen: 19. dubna 1908 ve Lhotě u Vyškova
Zemřel: 7. prosince 2002 v Jablonci nad Nisou
Zařazení: Plukovník in memoriam, účastník zahraničního odboje, politický vězeň
Lhotský rodák zahájil svou dlouhou vojenskou kariéru koncem 20. let na pozici u cyklistické eskadrony. Během druhé světové války se naplno zapojil do protifašistického odboje — nepůsobil přitom jen doma, ale zapojil se též do akcí ve Francii a Itálii. Po válce byl za svou statečnost osobně vyznamenán prezidentem Edvardem Benešem medailí Za zásluhy v 2. odboji.
Přes nesporné hrdinství si pro něj komunistický režim připravil mimořádně krutý osud. Ve vykonstruovaném procesu byl zprvu odsouzen k trestu smrti. Ten mu byl následně – s cynickým odůvodněním „za mimořádné zásluhy o osvobození republiky“ – zmírněn na doživotní žalář. Během neskutečných 11 let prošel těmi nejtvrdšími věznicemi po celém Československu, jako byly Bory, Leopoldov, Valdice či Ruzyně, a zažil vyčerpávající práci v uranových dolech na Příbramsku.
Teprve v roce 1960 byl na základě amnestie propuštěn. Uchýlil se na Jablonecko, kde dlouhá léta pracoval jako nákupčí v JZD. Spravedlnosti a plné rehabilitace se tento statečný muž dočkal až po Sametové revoluci. V roce 1995 na Pražském hradě převzal z rukou prezidenta Václava Havla vysoké státní vyznamenání Řád Bílého lva III. třídy. Do konce svého života se stal hrdým čestným občanem Vyškova a Jablonce nad Nisou. Zemřel v prosinci 2002 ve věku nedožitých 95 let.
František Zabloudil
Narozen: 29. září 1910 v Opatovicích u Vyškova
Zemřel: 27. června 1990 v Praze
Zařazení: Palubní střelec (Flight Sergeant – F/Sgt) 311. československé bombardovací perutě RAF (311 Sqdn)
Mládí a školní léta prožil ve Lhotě. Po začátku okupace se nechtěl smířit s osudem vlasti a v červenci 1939 riskantně uprchl přes Polsko do Francie. Zde nejprve vstoupil do Cizinecké legie, odjel do severní Afriky a nakonec se účastnil ústupových bojů padající Francie, odkud se mu povedlo evakuovat lodí do Velké Británie.
Ačkoliv byl ve Velké Británii přidělen jako výkonný rotmistr s administrativními úkoly, zarputile toužil po přímém boji. Přes odpor nadřízených si nakonec v létě 1944 vyvzdoroval zařazení jako palubní střelec u 311. československé bombardovací perutě na těžkých strojích B-24 Liberator. Zúčastnil se desítek několikahodinových a extrémně nebezpečných protiponorkových letů nad neklidnými vodami Severního moře a Atlantiku. Skutečné peklo zažil 12. října 1944, kdy jeho letounu nad mořem selhaly dva ze čtyř motorů a do Skotska se s osádkou vrátil jen s obrovským vypětím sil.
Z války se vrátil s celou řadou britských i československých vyznamenání (včetně dvou medailí Za chrabrost před nepřítelem nebo Čs. válečného kříže 1939) a zůstal v armádě jako letec z povolání. Odměnou za záchranu vlasti mu však – jako mnoha letcům ze „Západu“ – byla komunistická perzekuce. V roce 1949 byl z armády vyhozen, označen za nespolehlivou existenci, degradován a nucen pracovat na podřadných dělnických pozicích, mimo jiné jako čistič oken.
Částečné rehabilitace se dočkal v 60. letech a posmrtně v roce 1991, kdy byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka letectva.
Alois Luska
Narozen: 19.1.1924 ve Lhotě u Vyškova
Zemřel: v roce 1997
Zařazení: Náčelník štábu partyzánského oddílu (II. brigáda M. R. Štefánika)
V roce 1942 byl coby tehdy nezletilý zadržen gestapem za sabotážní činnost a v roce 1943 skončil v koncentračním táboře Osvětim. Cestou z propuštění v roce 1944 se mu podařilo ukrýt na Slovensku pod jménem Martin Jankovič a začlenit se do ilegálních odbojových kruhů.
Po vypuknutí Slovenského národního povstání se stal náčelníkem štábu oddílu bojujícího v těžkých bitvách v okolí Žiliny a Povážské Bystrice. Za statečnost, moudrost v boji a záchranu velitelství obdržel Československý válečný kříž a Cenu za chrabrost.
Ačkoliv zasvětil mládí ráznému boji proti fašismu, komunistický totalitní režim se k němu krutě obrátil zády. Oštemplován nepovedeným poválečným kádrovým posudkem jako „syn kulaka“ byl i přes svou velkolepou válečnou statečnost degradován a profesní kariéru zakončil jako tesař u Vojenských staveb na Vyškovsku a při budování Opatovické přehrady.
Stanislav Nečas
Narozen: v roce 1919 ve Lhotě u Vyškova
Zemřel: v listopadu 1941 (padl v boji)
Zařazení: Vojín pěchoty, 11. československý pěší prapor – Východní
Stanislav Nečas po okupaci uprchl z vlasti a dostal se až na Střední Východ. Byl zařazen jako vojín pěchoty k legendárnímu 11. československému pěšímu praporu, bránícímu významný severoafrický přístav Tobrúk. Skupina statečně čelila přesile vojsk Osy natolik, že s hrdostí převzala německou propagandistickou přezdívku „Pouštní krysy“.
František Uhlíř
Narozen: 11. srpna 1900 ve Lhotě u Vyškova
Zemřel: 11. září 1980 ve West Templetonu (Kanada).
Zařazení: učitel, politik a kněz
Od roku 1921 učil v Petřvaldě, byl školním inspektorem. Zasloužil se o rozvoj českého školství na Těšínsku. V letech 1935 – 1939 byl poslancem za Těšínské a Opavské Slezsko. Po únoru 1948 žil v emigraci.
Památky
- Pomník památce padlých za 1. světové války před kaplí.
- Novogotická kaple na návsi z roku 1908.
- Boží muka u budovy bývalé školy (pocházející z počátku 19. století).
- Litinový kříž z roku 1891 a starý kamenný kříž.